
Vztahy jako zrcadlo
Vztahy nejsou o druhých. Jsou o tom, co zrcadlí nám. Kolikrát jsi už měla pocit milá bytosti, že dáváš všechno — a přesto to nestačí? Že miluješ, snažíš se, rozumíš, odpouštíš… a pořád se točíš v tom samém kruhu? Možná sis někdy položila otázku: Proč se mi to pořád děje? Proč potkávám podobné partnery, proč mě zraňují ti, které miluji? A právě tady začíná skutečné pochopení vztahů. Ne u toho druhého — ale u tebe. Vztah jako zrcadlo duše Každý vztah, který prožíváme — partnerský, rodinný, přátelský — je jako zrcadlo, které nám ukazuje něco o nás samých. Partner není náhoda. Lidé, které potkáváme, odrážejí to, co máme v sobě: naše touhy, naše bolesti, I naše nezhojené části, které volají po pozornosti, někdy doslova křičí a my je neslyšíme.... Když nás někdo zraňuje, často to znamená, že ukazuje místo, které v nás samotných ještě bolí. A právě to je ten okamžik, kdy vztah přestává být dramatem — a stává se cestou k sobě. ❤️ Vztah jako učitel, ne trest Každý člověk, který se v našem životě objeví, nám něco přináší: někdo nás učí milovat, jiný nás učí pustit, jiný nás učí odpustit a další nás učí konečně si vybrat sami sebe. Když začneme vztahy vnímat jako učitele, přestaneme se ptát : Proč mi to dělá , proč ?? A začneme se ptát : Co mi to chce ukázat?, Co mám pochopit ? 🌿 Cesta zpět k sobě Uzdravování vztahů nezačíná rozhovorem s partnerem. Začíná rozhovorem se sebou. V tichu, kde se ptáš: Kde jsem zapomněla na sebe? Kde jsem přestala věřit, že si zasloužím víc? Teprve když se podíváme do vlastního zrcadla, můžeme opravdu pochopit, co nám vztahy chtějí říct — a přestat opakovat ty samé příběhy. 💫 Odvaha podívat se do zrcadla Podívat se do sebe není snadné. Někdy to bolí víc než rozchod, ale zároveň to uzdravuje. Ale právě tam, v té pravdivosti k sobě, začíná svoboda. S láskou a světlem Jana Simerii